Rozhovor #1: Jindřich Čermák

Jindřich Čermák je politik z našeho Karlovarského kraje a my jsme s ním pro vás připravili rozhovor. Máme v plánu dělat rozhovory i s dalšími krajskými zastupiteli, aby je lidé znali a věděli, koho si vlastně zvolili a co dělají.


Jak se máš?

To je vždycky asi ta nejhorší možná otázka, unaveně, ale nadšeně z práce.

Představíš se pro lidi, co tě např. neznají

Dobře, jmenuji se Jindřich Čermák a jsem v současnosti radním Karlovarského kraje pro oblast školství, mládeže, vzdělávání, tělovýchovy a sportu. Doufám, že jsem všechny kompetence vyjmenoval dobře. Radním jsem od prosince 2020.

Od podzimu 2018 jsem také zastupitelem v Karlových Varech za Pirátskou stranu, jejímž členem jsem sice relativně krátce, a to od jara 2018, nicméně sympatizantem jsem od roku 2014. Mám vystudovanou politologii a mezinárodní vztahy. A ze soukromého života, mou vášní jsou knihy a deskové hry.


Jak hodnotíš dosavadní fungování vaší koalice na kraji?

Je to samozřejmě docela krátká doba. Zatím během těch necelých 100 dní si myslím, že ta spolupráce je dobrá, že po lidské stránce to klape. Pochopitelně, jak přijdou nějaké kontroverznější body, nebo body, kde nebude stoprocentní shoda, tak to možná bude trošku vyhrocenější, ale myslím si, že to pořád může pracovat dál v režimu nějaké domluvy, režimu všeobecné shody a holt se občas stane, že někdo bude přehlasován, ale to je pochopitelně normální.

Ale pochopitelně pak musí následovat diskuse. Sednout si nad těmi tématy, bavit se o nich. Pokud se bude cítit, že může dojít k rozporu, tak je důležité najít nějaký konsensus. Vím, že to nebude vždycky jednoduché, ale měla by na tom být aspoň snaha. Je důležité, aby se nikdo necítil, že to jede přes sílu, že  tam jeden válcuje druhého. To by nikdy nedělalo dobrotu.


V jakém stavu jste dostali kraj?

V komplikovaném. Samozřejmě, současnou pandemickou situací se vše posunulo někam, kam si to nikdo z nás ještě před rokem nedokázal představit. Jsou oblasti, kde kraj nefunguje úplně špatně, ale pak samozřejmě najdeme takové, kde k podstatnému zlepšení dojít může.

Nejsem ale výrazně negativní. V řadě oblastech jsme zkrátka čtrnáctý ze čtrnácti krajů, ale vždycky musí být někdo poslední. Samozřejmě, naší snahou musí být, aby to čtrnácté místo nebylo ve všem, abychom se posunuli výše. Ale to není jenom na nás politicích, ale je to vlastně na úplně všech. My k tomu můžeme vyvolat impulzy, nějak to nastartovat. Jedině společnou prací se dostaneme na nějaké lepší místo.

Nejde ale říct, že za ta naše poslední místa může jedna konkrétní osoba, nebo jedna vláda, to by bylo velmi nefér vůči nim. Ač si můžu myslet o svých předchůdcích cokoliv, tak rozhodně nebyli vedeni snahou kraj nechat dole, potápět ho. Zkrátka měli na některé věci jiný pohled než má současná koalice nebo já osobně.

A obecně co by našemu kraji pomohlo, nebo co chybí, je taková ta obecná touha posunout se dopředu. Mně pořád přijde, že se tak trošku babráme v tom našem sebemrskačství, že si všichni říkáme, že to nejde. Je tu spousta chytrých, šikovných a pracovitých lidí, kteří, pokud by viděli od kraje dobré impulzy, nebo důvěru v jejich schopnosti, tak by kraj posouvat mohli. Jsem možná naivní optimista, ale tento pohled snad nikdy neztratím.


Je něco, co se vám podařilo? Nebo přímo tobě?

Zatím jsou to spíše drobné věci. Nejvíc je patrná změna klimatu a atmosféry na úřadě. Nejsem fanouškem mikromanagementu, na odboru a úřadu pracují chytří a šikovní lidé, kterým nemusím stát za zády a kontrolovat každý jejich krok.

Z těch konkrétních drobných se například povedlo sloučením výběrového řízení ušetřit několik set tisíc a celou dobu malé rekonstrukce zkrátit. Z těch větších akcí máme ve výhledu rekonstrukci sportovní haly IŠŠTE v Sokolově. Jsme na začátku, nyní se bude dělat projektová dokumentace. Povedlo se navýšit dotační programy třeba pro obnovu sportovišť v menších obcích.

Považuji za velmi důležité, aby krajské prostředky šly zejména tam, kde sportují běžní lidé, do oblasti rekreačního sportu. Pro příští rok, bych byl rád, aby se posílily dotační tituly pro celoživotní vzdělávání a neformální vzdělávání, nejen do školské oblasti, ale i směrem do neziskového sektoru. Zde vnímám, že to bylo v minulosti docela podceňováno.


Co se nepodařilo, nebo nedaří?

Pro mě osobně asi to, že se zatím nedokážu více zaměřit na koncepčnější věci, které by si vzdělávání zasloužilo. Nečekal jsem že bude tolik operativy. Jsem tím naprosto vytížený, když máme pod odborem školství 32 příspěvkových organizací. Samozřejmě, drtivou většinu práce odvede odbor, což jsou, jak jsem říkal, lidé na svém místě, opravdu nemusím řešit každou havárii. Ale potom jsou věci, o kterých zkrátka vědět musím – větší problémy a havárie. Rád bych se v čase zaměřil více na to, jakým způsobem školství v našem kraji posunout.


Co maturity?

Já bych rád, kdybych měl sílu něco v tomto ovlivnit, ale jsme naprosto v područí ministerstva školství. Za mě osobně, a teď možná budu pro některé kacířský, ale současný systém maturit je prostě zastaralý. Chápu, že řada lidí bere maturitu jako nějakou iniciační zkoušku, přesun do stavu dospělosti. Ale zase si musíme uvědomit, že to není zase tak dávno, zhruba 2-3 generace, co maturita měla punc výjimečnosti, mělo ji pár desítek procent studentů. Přijde mi zvláštní poměřovat celých těch de facto 13 let vzdělávání,  během čtyřikrát patnácti minut zkoušek v jednom dni. Plus tedy ještě státní testování.

V závěrečné zkoušce by se mnohem více měla odrážet práce během celého studia, případně třeba dělat během maturitního ročníku složitější projekt napříč maturitními předměty. Neříkám, že celá maturita má být zrušena,  ale trochu se více zamyslet nad celým konceptem a jestli to nějak neposunout.

Jindřich Čermák a Karlovy Vary


Nejsi jenom krajský zastupitel, ale i zastupitel Karlových varů za opozici. Co říkáš na současné vedení Karlových Varů a jejich nedávné počiny?

Tak pochopitelně s těmi kroky nemůžeme úplně souhlasit, i když respektujeme právo odvolávat ředitele příspěvkových organizací. V tomto konkrétním případě Kanceláře architekta města a Karlovarského symfonického orchestru je pak vysvětlení ze strany vedení města naprosto tragické.

Když si člověk uvědomí, že k podobným krokům došlo i v roce 2020 v případě čtyř městských organizací, tak v roce 2019 v případě Infocentra, tak v hlavě rotuje celá řada otázek. Styl byl vždy obdobný – rychle a náhle.

Problémem pro vedení města v tomto případě je, že tyto dvě organizace mají velkou fanouškovskou základnu. Na koncerty KSO chodí tisíce lidí. Vidí velmi dobře, jak šel orchestr nahoru. Vidí, jak špičkový český dirigent, možná jeden z nejlepších, najednou odchází. Tak se začínají ptát.

A proto tato odvolávání spustila na místní poměry slušnou lavinu dotazů. I mně, jako opozičnímu zastupiteli, chodí do kopie některé maily na radní. Lidé se ptají, zajímá je to a nedostávají odpověď. Proč byli odvoláni – kdo za tím stojí. A to si podle mě magistrát ještě nedokázal uvědomit, že se s občany komunikovat musí. Že jim nestačí říct, že se hledají nové impulzy…

Připomeňte si, co se stalo s Petrem Kroppem a Petrem Polívkou, ředitelé, kteří byli z ničeho nic vyhozeni


Co si myslíš osobně ty? Především bývalý ředitel KAMKV Petr Kropp, jestli náhodou někomu nepřekážel?

U odvolání ředitele Polívky se jedná, podle mého názoru, že se nepodvolil tlaku na snižování počtu hráčů a tím pádem na zlevnění celého orchestru. Jak jsem ho poznal, tak je to ten typ, co je přesvědčený o tom, že ten orchestr má být schopný hrát hudební díla tak, jak byla napsána a jak si zaslouží. Pochopitelně, že se dají hrát i v menším počtu, ale potom jde umělecká kvalita dolů. Laik si možná až tolik nevšimne, ale zkušeného posluchače to dráždí. A ředitel Polívka opravdu není laik.

U architekta Kroppa si myslím, že je to tak, jak jsi naznačil. Máme tady velké rozvojové území v podobě Dolního nádraží a tady asi netřeba zastírat, že jsou určité vlivové skupiny na městě přímo napojené na strany v zastupitelstvu, které by si přáli jiný pohled na výstavbu, než jaký je pohled Kanceláře architektury města.

Jindřich Čermák a jeho život


Trochu odlehčíme. Kde se vidíš do budoucnosti? Prezident, premiér, císař celého světa?

(zasmál se) Jako malý jsem si přál být prezidentem. Když jsem vyrostl, tak se mi zalíbila pozice ministra kultury, protože mi to přišlo jako báječné, že lze i v politice nosit méně formální oblečení, například šálu. Tím narážím na Pavla Dostála.

Pokud se v politice budu dál pohybovat, o čemž občas někdy člověk po těch naprosto vyčerpávajících dnech s úspěchem pochybuje, tak bych se rád nadále věnoval kraji a městu, protože Karlovarský kraj i Karlovy Vary si zaslouží, aby byla politika dělána poctivě. Neříkám, že všechno zvládám dokonale, že nedělám chyby, ale mou snahou je se tomu věnovat důkladně, s problematikou se seznámit a hledat přijatelná řešení.

Mou snahou je potom vysvětlovat kroky, které k tomu vedly, a že k tomu dospělo s podloženými údaji a daty. Že se nerozhoduje jen podle toho, jak se vyspím a kdo se mi líbí a nelíbí. Ta práce přeci musí být podložená tím, že si člověk projde varianty, projde si budoucí vývoj, projde si to ekonomicky a pak se rozhodne. To  považuji za normální. To, že se to nyní na všech úrovních neděje, to je tragédie české politiky a obecně správy věcí veřejných.


Je něco, čeho ve své minulosti lituješ? Například tvá minulá strana?

Já nelituji toho, že jsem byl sociální demokrat. Vstoupil jsem do ní v roce 2001, bylo mi 19 let a z politického spektra mi byla nejbližší, ostatně  nabídka tehdy nebyla příliš široká. V průběhu se strana někam posouvala, což vyvrcholilo érou Jiřího Paroubka. Za něj už to zkrátka nešlo. Také člověk poznával místní aktéry a s většinou z nich to také moc nešlo. Nedalo se to dále podporovat a být pod tím podepsaný, byť jako řadový straník. Český stranický systém je stále v překotném vývoji a zkrátka to tak někdy vyjde, že se nedá souhlasit s tím, kam ta strana směřuje. Může to jednou nastat i u Pirátů, ale vstupovat do jiné strany už by bylo hloupé, tak bych politiku sledoval zřejmě jen zpovzdálí.

Ale pokud něčeho opravdu lituji je, že jsem v roce 2013 volil za prezidenta Miloše Zemana ve druhém kole voleb. A to mi v hlavě zůstane hodně dlouho. Bylo to ovlivněno náhledem na tehdejší vládu premiéra Nečase a těch lidí kolem něho, a obecně na politickou situaci v zemi. Nevím, co mě tehdy zlomilo Zemana volit. Podruhé už jsem tu chybu neudělal.


Chceš něco čtenářům vzkázat?

Rád bych vzkázal, aby se zajímali o veřejné dění. Obecně aby se zajímali o to, co se děje okolo nich. Aby se ptali svých volených zástupců, aby se toho nebáli. Nemůžu slíbit, že vždycky odpovím svižně a rychle. To je jeden z mých velkých problémů – odpovídání na e-maily, ale vždycky se budu snažit reagovat, i když to asi nebude pro mě úplně pozitivní.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
0
Co si o článku myslíte? Zanechte nám komentář.x